Intervyjů

Dostávám otázky na mé psaní a rád bych na ně odpověděl, ale nějak se zatím nikdo nepřihlásil o interview.  Jen můj pes Theo, se svou vybroušenou britskou diskrétností border teriéra, ten se umí ptát. Navíc bývá smutný, když nemám čas si s ním povídat. Proto jsem mu poskytl exkluzivně toto intervyjů, aby byl v pohodě a nevyl:). Takže Theo ptej se!

T: Když jsme na procházce a ty najednou vytáhneš mobil a něco rychle píšeš, to máš inspiraci?

PF: Ano, prostě mě přepadne nápad a musím si to dát do poznámek, kde mám svůj spisovatelský deník, jinak to hned zapomenu.

T: Aha, to mě zase občas přepadne velkej hlad, ale ten se zapomenout nedá.

PF: Theo, dál!

T: Ty jsi napsal příběh, co se odehrává v Brazílii. O čem vlastně je?

PF: Je to příběh architekta Henryho, který žije v Čechách, ale letí do Ria zachránit svou dceru, kterou má moc rád. Ona tam pracuje v reklamce, a taky žije s jedním Brazilcem. Je tam ale nespravedlivě obviněna z obchodování s drogami a hrozí ji vysoký trest. Ten Henry se to snaží vyřešit, ale naráží na místní mafii, korupci, a nakonec i na vlastní minulost.

T: A žádnej pes tam není?

PF: Ne!

T: No jo, teriérům by tam bylo stejně horko.

PF: Theo!

T: A tys tam byl?

PF: Dobrá otázka, děkuji ti za ní. Byl a několikrát, dokonce jsem se v Riu narodil. Naši tam žili několik let a můj táta tam kupoval kávu. Teda ne jako jednu, ale třeba celou loď kafe. Mám to tam moc rád.

T: A kdy si to budou moct lidi přečíst?

PF: Já doufám, že letos. Teď to čtou v nakladatelství, tak čekám, co tomu řeknou.

T: A co když se jim to nebude líbit?

PF: Tak si to vydáme sami. Akorát, že budeme muset trochu omezit pamlsky.

T: Tak já ti moc přeju, ať ti to vydají a děkuju za rozhovor. Haf!